Den D – hosté jsou tady

Pátek 27. května,  1 hodina odpoledne, Florenc. Pátek jako každý jiný, ale pro nás velmi důležitý a významný den, měli jsme se totiž setkat s našimi prvními hosty.

Na tento den jsme se pečlivě připravovali a naplánovali si, že naše první hosty vyzvedneme na autobusovém nádraží. Vše bylo potvrzeno a domluveno, když mi moje mamka 2 dny před příjezdem hostů oznámila, že v pátek přijede do Prahy kvůli návštěvě lékaře. Polilo mě horko. Ne, že bych mámě něco zatajovala, ale představa, jak na Florenci společně s mamkou čekáme na naše první hosty snědší pleti původem z Azerbajdžanu, mě kupodivu příliš nerozveselila.

Byla jedna hodina a s mamkou jsme stáli bok po boku na Florenci. Patrik měl poslední den odevzdání projektu a tak vyzvedávání zůstalo na mě/ na nás. Po přibližně deseti minutách zastavil v naší blízkosti autobus z Německa, ze kterého se vyhrnuli dvě usměvavé snědé dívky s černými vlasy. V mamčině tváři jsme zaznamenaly znatelný úlek. Promptně jsem se k ní naklonila a špitla, že holky jsou Němky a mají tátu Turka, jak je to v Německu běžné a obě jsou studentky biomedicíny. Tato odpověď ji poměrně uspokojila, a jelikož nemluví anglicky, naštěstí si ji nemohla ověřit.

Po prvotním úleku se, ale rychle vzpamatovala a pochvíli se ukázaly její cestovatelské zkušenosti, které si pomatuju z dob, kdy jsme jezdili, celá rodina společně na dovolenou. Hned holky nahnala do budovy nádraží, aby si vyměnily české koruny a řekla mi, ať jim nezapomenu říct, že potřebují drobné na lístky na metro.  Zároveň na dotaz směřovaný na českou kuchyni a kulturu vysypala z rukávu bezpočet tipů a doporučení, které by mě ani ve snu nenapadli.

Společně jsme dojely na Barrandov, kde holky přivítal i Patrik, předali jsme jim klíče od bytu a modlili se, aby pokoje zůstaly po příjezdu v původním stavu.

Z víkendu jsme se vrátili v neděli a pečlivě prošli celý byt. Holky byly spokojené a ještě ten den nám zanechaly skvělou referenci. Také my jsme byli nadšení! A to do té doby, než jsme otevřeli odpadkový koš v místnosti WC. Azerbajdžánci totiž nesplachují použitý toaletní papír, nýbrž ho vyhazují do odpadkového koše! Jistě si dokážete představit, jak náš koš musel vypadat po třech dnech používání.:-/