Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Návštěva z Indie

13. 02. 2017 8:50:56
Kultura je něco, co nás charakterizuje a je úžasné sledovat odlišnosti mezi jednotlivými národy. Stejně jako pro Vás může být šokem zavítat do vzdálené země, také Váš host může být více než překvapen zvyky ve Vaší zemi.

O tom by určitě mohl vyprávět náš indický host žijící v Německu.

Byl pátek odpoledne a u nás zrovna přespával cestovatel původem z Indie Nana. Ten víkend jsem asi tak po roce dostala nezřízenou chuť na maso. Já milovnice ryb, mořských plodů, která obyčejně zvládá sníst tak akorát kuře a dalšímu masu se raději vyhýbá, jsem se rozhodla udělat francouzskou masovou paštiku, masovou polévku a rovnou koupit nějaké to vepřové na opečení na víkend. A jelikož chuť se nevyplácí potlačovat, zamířila jsem celá natěšená do řeznictví, abych poprvé v životě nakoupila takové věci, jako jsou sádlo nebo bůček a o patnáct minut později si to s více než třemi kilogramy masa funěla domů.

Po mém návratu jsem se jala připravovat vývar a francouzskou paštiku. Vůně škvařeného sádla se zanedlouho rozprostřela po celém bytě a v našem 100 metrovém apartmánu to vonělo, jako po zabijačce. Moje přání, aby Nana přišel co nejpozději, se bohužel nevyplnilo, a tak se ani ne za hodinu objevila ve dveřích kuchyně malá postava našeho indického hosta. „Ahoj, co vaříš?“ podíval se na mě zvídavým pohledem a než jsem stihla odpovědět, už skláněl svou hlavu nad hrncem s vodou, ve kterém se protáčeli dvě vepřové kosti. „Co to je?“ podíval se na mě zděšeně. O vývaru z kosti, asi nikdy neslyšel, a tak jsem se mu jala vysvětlovat, že Češi jsou velcí masomilové a také Patrik má rád maso, takže mu teď připravuji masovou polévku a paštiku. „Aha, já maso nejím. Tedy kromě ryb a mořských plodů.“ vysvětlil mi náš host s tím, že se ani tak v jeho případě nejedná o záležitost víry, jako spíše o to, že není zvyklý maso jíst, a proto ho nevyhledává.

Nicméně polévka ho zaujala do té míry, že počkal, až kosti budu vyndavat a zajímal se, co s nimi budu dál dělat. Vysvětlila jsem mu, že z nich oberu maso a následně ho vrátím do polévky. Na to se ale už podívat nechtěl. „Chudák, ještě, že přišel potom, co jsem měla maso na paštiku už nakrájené.“ pomyslela jsem si.

To horší ale mělo teprve přijít. Nevšimla jsem si totiž, že po minulých hostech, zůstala připálená dvířka trouby, a tak když jsem následující den pekla maso v troubě a následně ji šla otevřít, připravila jsem Nanovi nejspíš jeho největší šok ze setkání s naší východoevropskou barbarskou a masomilující kulturou. „Krev!“ vykřikl, div že mi nevypadl plech z ruky a vyběhl z kuchyně. Chvíli jsem nechápala, co se stalo, když v tom mi to došlo. Marně jsem Nanovi vysvětlovala, že je to pouze připečený tuk. Od té doby omezil svůj pohyb v kuchyni na nutné minimum, a to výhradně v dobu, kdy jsem nevařila.

Při svém odjezdu se nám pak svěřil, že Praha je úžasné město a Češi jsou zajímavý národ... Holt nezbývá doufat, že příště nás masové hody přepadnou v době, kdy u nás bude nocovat nějaký maso milnější národ.:-)

Autor: Eva Mikšíková | pondělí 13.2.2017 8:50 | karma článku: 11.76 | přečteno: 574x

Další články blogera

Eva Mikšíková

Neosobní check in na Airbnb

Už jste to zažili? Je pátek odpoledne, na víkend hlásí skvělé počasí a Vy byste nejraději odjeli na celý víkend někam pryč. Ale druhý den v podvečer čekáte hosty... Co teď?

27.3.2017 v 17:28 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 631 | Diskuse

Eva Mikšíková

Airbnb v Londýně

Inspirace je důležitou součástí podnikání. Tak jako se mladí umělci v začátcích kariéry učí napodobováním svých vzorů, pro podnikatele neexistuje jednodušší řešení než si vyzkoušet službu z pohledu zákazníka u své konkurence.

20.3.2017 v 17:39 | Karma článku: 11.51 | Přečteno: 405 | Diskuse

Eva Mikšíková

Brazilec s českými předky

Nejen v Čechách roste v posledních letech trend sestavování rodokmenu. Tato činnost je populární i v Brazílii, kde identifikace alespoň 1 evropského příbuzného pak představuje pomyslnou vstupenku do bezvízového kontaktu s Evropou.

27.2.2017 v 8:44 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 244 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Lucie Gavendová

Samota je vlastně tak trochu širokej pojem

Lidé mluví o spoustě věcech. Jedna z věcí, o kterých se ve společnosti nějak moc nemluví, a přitom je nám všem docela dobře známá, je samota. Proč zrovna ona? Protože se s ní tak nějak potýkáme všichni. Bez rozdílu.

25.4.2017 v 13:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 8: Praotec Čech a Přemysl Oráč - mýty či skutečnost?

Kosmas: "Ani nedooral brázdu, vzal boty z lipového lýčí, zarazil do země otku - tedy prut, kterým poháněl voly a vyrazil na Libušině bělouši, s kterým poslové od kněžny za ním přišli, na pražský Vyšehrad, kde se stal knížetem"....

25.4.2017 v 6:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Simona Pátková

Zažívám Kanadu 7 - Klobouk dolů před kanadskými seniory

Setkávám se tu s babičkami a dědečky, kteří by mě svými sportovními výkony hravě strčili do všech kapes. A ještě k tomu z nich sálá životní optimismus a dobrá nálada. Klobou dolů!

25.4.2017 v 2:03 | Karma článku: 16.84 | Přečteno: 541 |

Pavel Dvorak

Černé taxíky

Pokud někdo někdy cestoval po Číně, tak určitě zažil křičící davy lidí stojící před vlakovými nebo autobusovými stanicemi. Většinou křičí čínsky, ale když vidí cizince, začnou volat jediné anglické slovíčko, které znají: „TAXI!“

24.4.2017 v 7:00 | Karma článku: 9.72 | Přečteno: 337 | Diskuse

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 7:Bude řeka Labe významnou dopravní cestou nebo královstvím bobrů?

Plavba po Labi má tradici, lodě po proudu pluly s pomocí plachet či vesel, proti proudu lodě vlekli nádeníci z polabských vesnic, první parník z Drážďan do Ústí n/L vyplul r. 1838, první český parník BOHEMIA o šest let později...

24.4.2017 v 6:53 | Karma článku: 6.95 | Přečteno: 134 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 750

Jsem 25letá absolventka VŠ, která právě začala pracovat. Miluji cestování a poznávání nových lidí, dříve jsem obyčejně trávila léto v zahraničí, kde jsem poznávala nové kultury a místní zvyky. Jelikož jsem nyní nastoupila do zaměstnání a nemohu se cestování věnovat naplno, rozhodli jsme se společně s přítelem, stát se aktivními hostiteli na Airbnb a přitáhnout tak kousek zahraničí do našeho malého bytu na Žižkově. Právě o tom, jaké to je žít v jednom bytě o velikosti 50 m2 s jedním či více cizinci, kteří se v nepravidelných intervalech střídají, bych se s Vámi chtěla podělit.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.