Uvězněna ve "svém" bytě

23. 01. 2017 20:14:52
Pokaždé, když si myslíte, že už všechno znáte a tudíž Vás nic nepřekvapí, stane se něco, co Vás vyvede z tohoto naprostého omylu.

Tak tomu bylo i s mladou cestovatelkou z Toronta, která do našeho apartmánu zavítala na prodloužený víkend. Původně jsem si pro Vás malovala úžasný článek, ve kterém se s Vámi podělím, co mladou Kanaďanku motivovalo, aby odjela z Kanady do Itálie a tam začala pracovat. Miluji Kanadu, zejména Toronto, a tak jsem se těšila, až si během odpoledne společně sedneme a ona mi nastíní její příběh. Nakonec byl ale její pobyt o něčem trochu jiném.

Byl pátek půl páté odpoledne a já se vracela z práce domů. U dveří našeho bytu jsem už z dálky rozpoznala drobnou postavu našeho kanadského hosta. „Oh, to je skvělé, že jsi tady.“ vyhrkla a dodala, že má problém s klíči a nedaří se jí dostat do bytu. V hlavě jsem si přehrála již známý scénář ze Žižkova. Do zámku jsem zatlačila klíč, otočila jím a... světe div se, fungoval. Chudák Diana se cítila trapně a začala se omlouvat. Po stopadesáté jsem jí odvětila, že se přeci nic nestalo, a že se nemá za co omlouvat a raději jí nechala, aby si odemykání ještě jednou vyzkoušela. Vše bylo v pořádku, a tak jsme se společně odebrali do kuchyně.

Mladá Toronťanka mi vyprávěla, jaký měla den, co navštívila a já jí na oplátku doporučila, kam by mohla zajít na večeři a co by určitě měla během svého pobytu ještě vidět. Diana byla jeden z nejmilejších hostů, který k nám zavítal. Vadou na kráse byl pouze fakt, že než jsem si zvykla na její extrémně rychlou řeč, podařilo se mi zachytit přibližně 60 % obsahu. Mohla bych Vám tedy vyprávět úžasný barvitý příběh plný detailních poznámek, jak je život novináře namáhavý a jak práce v novinách probíhá. Bohužel by ale tak úplně nebyl založen na pravdě, a tak Vás namísto toho raději nasměruji k tomu, co následovalo.

V Praze jsme s přítelem strávili páteční večer a druhý den ráno se sbalili a odjeli mimo město. Okolo poledne nás vyrušila zpráva a posléze telefon. Diana se právě chystala odejít z bytu, když zjistila, že jí dveře nejdou otevřít.

V duchu jsem se chytila za hlavu. „Vždyť jsem jí to včera učila.“ nevěřila jsem svým uším. Patrik se zmínil, že možná zamknul dveře. Diana zkusila odemknout a nic, klíč se ani nehnul... To není možné. „Třeba opravdu nejde odemknout.“ blesklo nám s Patrikem hlavou. Pravdou je, že dolní zámek zevnitř nikdy nezamykáme, a tak jsme tuto variantu nemohli s jistotou potvrdit, ale přišla nám jako pravděpodobná.

„Jak se dostane ven?“ podívala jsem se vylekaně na Patrika. „Musí jít oknem.“ pokrčil rameny. „Ježiš, to ne!“ vyděsila jsem se při představě, že si náš host ještě zlomí při této variantě nohu a budeme jí namísto vrátného volat sanitku. Začali jsme s obvoláváním všech známých v okolí. Tuto snahu ale poněkud komplikoval fakt, že byla sobota půl jedné a většina známých byla buď někde na obědě anebo úplně mimo město.

„A co obchody?“ vzpomněla jsem si na jeden malý krámek umístěný těsně vedle našeho dvorku. Vytočila jsem jejich číslo a na druhé straně se ozval mužský hlas. V minutě jsem mu vysvětlila celou situaci. „Nebojte, rád Vám pomůžu. Jenom si vezmu bundu a zavolám nazpět.“ ozvalo se na druhé straně a mě poskočilo srdíčko radostí. Dianě jsme napsali, ať čeká u okna: „Nejspíše bude problém v zámku. Za chvíli přijde pod okno pán, kterému podáš klíče a on tě odemkne.“ „Skvělé! Moc děkuji!“ plesala teď na třetí straně také Diana. Chlapík mi v minutě volal zpět: „Už jsem venku. Kam mám jít?“ „Vidíte tu branku vpravo? Potřebujeme, abyste jí prošel do dvorku...“pustila jsem se do vysvětlování. „Jakou branku? Tady žádná branka není?“ skočil mi do řeči mužský hlas, abych se následně dozvěděla, že jsem se nedovolalo na pobočku na Václavské náměstí, ale do Holešovic. „Sakra!“ to je ale smůla, zrovna takový milý pán. Na druhé pobočce nikdo telefon samozřejmě nebral, a tak jsme začali hledat další řešení.

Po chvíli se nám podařilo dovolat správci objektu, který nám předal kontakt na sousedy. „Dobrý den, je to paní Nováková...?“ zkusil své štěstí pro tentokrát Patrik. „Ano, co potřebujete?“ ozvalo se na druhé straně telefonu. Přítel jí zrekapituloval celou situaci. „Ano, jsem doma, to víte, že ji vysvobodím.“ smála se na druhé straně naše spasitelka a já se jala toho, tuto dobrou zprávu oznámit našemu hostovi. Diana paní hodila klíče a ta ji podle dohody odemkla a pustila z bytu a my jsme si pořádně oddychli. Jako omluvu jsme Dianě nabídli, aby si vybrala v kuchyni mezi víny její oblíbenou značku a sousedy, které jsme měli možnost tímto způsobem poznat, pozvali na následující večer k nám na skleničku.

V myšlenkách nás, ale trochu strašila ještě jedna drobnost: „Co nám asi člověk, který byl přes hodinu uvězněný v našem bytě, může dát za hodnocení?“ „Co myslíte?“ :-/

Autor: Eva Mikšíková | pondělí 23.1.2017 20:14 | karma článku: 13.52 | přečteno: 561x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 77 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 496 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 236 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 786

Jsem 25letá absolventka VŠ, která právě začala pracovat. Miluji cestování a poznávání nových lidí, dříve jsem obyčejně trávila léto v zahraničí, kde jsem poznávala nové kultury a místní zvyky. Jelikož jsem nyní nastoupila do zaměstnání a nemohu se cestování věnovat naplno, rozhodli jsme se společně s přítelem, stát se aktivními hostiteli na Airbnb a přitáhnout tak kousek zahraničí do našeho malého bytu na Žižkově. Právě o tom, jaké to je žít v jednom bytě o velikosti 50 m2 s jedním či více cizinci, kteří se v nepravidelných intervalech střídají, bych se s Vámi chtěla podělit.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...