Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Praha před 35 lety vs. dnes

9. 01. 2017 19:31:47
Poslední měsíc v roce představuje z pohledu hostitele skvělé období. Neustále zabookovaný kalendář, nepřetržitě přijíždějící hosté a řada zajímavých cestovatelů s řadou pozoruhodných příběhů. Právě takovým byl i Jonathan.

Trochu nás překvapilo, když nám v poště přistála žádost od postaršího cestovatele, který hledal ubytování od 19. do 24. prosince pouze pro jednu osobu. Vánoce pro nás přeci jenom znamenají svátky, které člověk tráví s rodinou a příbuznými a necestuje do zahraničí, resp. necestuje sám.

Jelikož cestovatel neměl prozatím žádné hodnocení, rozhodli jsme se ho rozpovídat. A tak jsem se ho dotázala na důvod jeho cesty (abychom mu mohli být během jeho pobytu více nápomocní) a čekala, co odepíše. Netrvalo dlouho a Jonathan odpověděl: „Ahoj, děkuji za zprávu. V Praze jsem byl v 80. letech v době komunismu, od té doby se Praha hodně změnila a od mnoha lidí jsem slyšel, že je to jedno z nejhezčích měst v Evropě, zvláště pak v době Vánoc, proto bych ji rád opět navštívil. Zajímají mě muzea a galerie, budu rád, pokud mi něco doporučíte. S pozdravem Jonathan.“ Tato žádost prolomila naši počáteční nedůvěřivost, žádost jsme s Patrikem potvrdili a napjatě očekávali den hostova příjezdu.

Z Jonathana se vyklubal sympatický chlapík. Náš host podle svých slov navštívil Prahu v roce 1982, když byl na Erasmu v Německu. Vyprávěl nám, jak musel našim policejním složkám dát přesný seznam toho, co bude v Praze dělat a jaká místa navštíví. A také o tom, že tato zkušenost ho poznamenala do té míry, že Prahu raději následujících více než 30 let nenavštívil.

Bylo odpoledne a společně s Patrikem a naším hostem jsme vyrazili do centra. Naše kroky vedly po Václavském náměstí od Muzea směrem dolů do Starého města. Náš host při tom ukazoval na jednotlivé obchody: „Pamatuji si, že tenkrát jsem stál zde před výlohou a hleděl skrz sklo do prázdných regálů. Bylo to zvláštní, v každé polici byl jeden, maximálně dva kusy něčeho, čehokoliv a jinak nic, prázdno. Měl jsem z toho divný pocit. Celé centrum bylo vylidněné, teď je tu spoustu turistů.“

Kroky nás zavedly do naší oblíbené kavárny v blízkosti Staroměstského náměstí. Je zvláštní slyšet od cizince vyprávět o Praze v době před více než 30 lety. O ponurém vylidněném městě. S prázdnými policemi v obchodech.

V kavárně obsadíme poslední volný stůl. Všichni se rozhlédneme po zaplněném prostoru, kde přibližně 50 % návštěvníků tvoří turisté. „Ano, tuto Prahu mám mnohem radši.“ zhodnotí náš host a já jsem opět už poněkolikáté ráda za to, že žijeme v této zemi, v tomto městě, a hlavně v této době. I za to, že pro tentokrát jsme byli shovívaví a ubytovali Jonathana, přestože prozatím neměl žádné hodnocení.

A co z toho vyplývá? V případě, že na hostově profilu není prozatím uvedeno žádné hodnocení a má nedostatečně vyplněný profil, máte v podstatě tři možnosti: Buď hosta vůbec neubytujete (taková byla naše dřívější strategie), nebo mu žádost rovnou potvrdíte a budete doufat, že vše bude v pořádku (nedoporučujeme) nebo ho rozmluvíte, a následně se podle jeho reakce rozhodnete, zda se s tímto hostem cítíte dobře a zda ho chcete ubytovat. My dáváme přednost poslední zmíněné možnosti.

A co nás přivedlo ke změně rozhodnutí? Je dobré si uvědomit, že kdysi jste byli také Vy v této pozici – (bez hodnocení) a někdo na druhé straně se rozhodoval, zda Vás ubytuje nebo ne. Ten člověk na druhé straně, řešil stejné otázky a nakonec Vám dal šanci. Bylo by celkem fér dát nyní tuto šanci někomu dalšímu a nabídnout mu tak vstupenku do světa sdíleného ubytování, co myslíte..?

Autor: Eva Mikšíková | pondělí 9.1.2017 19:31 | karma článku: 11.56 | přečteno: 706x

Další články blogera

Eva Mikšíková

Neosobní check in na Airbnb

Už jste to zažili? Je pátek odpoledne, na víkend hlásí skvělé počasí a Vy byste nejraději odjeli na celý víkend někam pryč. Ale druhý den v podvečer čekáte hosty... Co teď?

27.3.2017 v 17:28 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 631 | Diskuse

Eva Mikšíková

Airbnb v Londýně

Inspirace je důležitou součástí podnikání. Tak jako se mladí umělci v začátcích kariéry učí napodobováním svých vzorů, pro podnikatele neexistuje jednodušší řešení než si vyzkoušet službu z pohledu zákazníka u své konkurence.

20.3.2017 v 17:39 | Karma článku: 11.51 | Přečteno: 405 | Diskuse

Eva Mikšíková

Brazilec s českými předky

Nejen v Čechách roste v posledních letech trend sestavování rodokmenu. Tato činnost je populární i v Brazílii, kde identifikace alespoň 1 evropského příbuzného pak představuje pomyslnou vstupenku do bezvízového kontaktu s Evropou.

27.2.2017 v 8:44 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 244 | Diskuse

Eva Mikšíková

Návštěva z Indie

Kultura je něco, co nás charakterizuje a je úžasné sledovat odlišnosti mezi jednotlivými národy. Stejně jako pro Vás může být šokem zavítat do vzdálené země, také Váš host může být více než překvapen zvyky ve Vaší zemi.

13.2.2017 v 8:50 | Karma článku: 11.76 | Přečteno: 574 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Lucie Gavendová

Samota je vlastně tak trochu širokej pojem

Lidé mluví o spoustě věcech. Jedna z věcí, o kterých se ve společnosti nějak moc nemluví, a přitom je nám všem docela dobře známá, je samota. Proč zrovna ona? Protože se s ní tak nějak potýkáme všichni. Bez rozdílu.

25.4.2017 v 13:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 8: Praotec Čech a Přemysl Oráč - mýty či skutečnost?

Kosmas: "Ani nedooral brázdu, vzal boty z lipového lýčí, zarazil do země otku - tedy prut, kterým poháněl voly a vyrazil na Libušině bělouši, s kterým poslové od kněžny za ním přišli, na pražský Vyšehrad, kde se stal knížetem"....

25.4.2017 v 6:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Simona Pátková

Zažívám Kanadu 7 - Klobouk dolů před kanadskými seniory

Setkávám se tu s babičkami a dědečky, kteří by mě svými sportovními výkony hravě strčili do všech kapes. A ještě k tomu z nich sálá životní optimismus a dobrá nálada. Klobou dolů!

25.4.2017 v 2:03 | Karma článku: 16.84 | Přečteno: 541 |

Pavel Dvorak

Černé taxíky

Pokud někdo někdy cestoval po Číně, tak určitě zažil křičící davy lidí stojící před vlakovými nebo autobusovými stanicemi. Většinou křičí čínsky, ale když vidí cizince, začnou volat jediné anglické slovíčko, které znají: „TAXI!“

24.4.2017 v 7:00 | Karma článku: 9.72 | Přečteno: 337 | Diskuse

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 7:Bude řeka Labe významnou dopravní cestou nebo královstvím bobrů?

Plavba po Labi má tradici, lodě po proudu pluly s pomocí plachet či vesel, proti proudu lodě vlekli nádeníci z polabských vesnic, první parník z Drážďan do Ústí n/L vyplul r. 1838, první český parník BOHEMIA o šest let později...

24.4.2017 v 6:53 | Karma článku: 6.95 | Přečteno: 134 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 750

Jsem 25letá absolventka VŠ, která právě začala pracovat. Miluji cestování a poznávání nových lidí, dříve jsem obyčejně trávila léto v zahraničí, kde jsem poznávala nové kultury a místní zvyky. Jelikož jsem nyní nastoupila do zaměstnání a nemohu se cestování věnovat naplno, rozhodli jsme se společně s přítelem, stát se aktivními hostiteli na Airbnb a přitáhnout tak kousek zahraničí do našeho malého bytu na Žižkově. Právě o tom, jaké to je žít v jednom bytě o velikosti 50 m2 s jedním či více cizinci, kteří se v nepravidelných intervalech střídají, bych se s Vámi chtěla podělit.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.