Do jaké míry lze proces hostitelství automatizovat? Kdy se ještě jedná o hostitelství? A kdy už tato služba hraničí s hoteliérstvím?
Tak jako je pro každého podnikatele důležitá inspirace, také pro hostitele je nepovinnou (avšak tou nejpříjemnější) částí jeho sebevzdělávání, vyzkoušet si ubytování z pozice hosta. Může tak načerpat inspiraci, zjistit co by bylo potřeba zlepšit v jeho apartmánu, a jak komunikují s hosty jiní hostitelé.
My jsme takto po návštěvě největších českých měst v Čechách, vyrazili na začátku prosince do Budapešti. Na webové stránce jsme si vybrali jednu z nabídek, která nás zaujala zejména vzdáleností do centra a přátelským zevnějškem. Po potvrzení rezervace jsme se dozvěděli, že se s hostitelkou vůbec nepotkáme. Celý systém jejího podnikání je založen na automatizaci, která zajišťuje, že se s hostem během pobytu vůbec nevidí. Doposud jsme se s ničím podobným v hostitelství nesetkali, a tak nám přišlo zajímavé si vše z pozice hosta vyzkoušet. A jaké to bylo? Nebo vlastně ještě je?:-)
Barbara nám zaslala do zpráv obsáhlý dokument s popisem, jak se dostaneme do bytu, s kódy a fotografiemi schránky na klíče, která se po zadání kódu otevře a host si může klíč vyzvednout a odemknout si dveře do bytu.
Vše znělo jednoduše, avšak po našem příjezdu, jsme zjistili, že to až taková sranda není. Popis naší hostitelky měl několik vad, a to, že abychom se dostali ke dveřím od bytu, museli jsme projít dvěma jinými bezpečnostními dveřmi, avšak kód jsme měli pouze k jedněm. Následovalo zmatené číslování pater a informace, že pokud třikrát zatočíme vpravo, dojdeme k našim dveřím. Ke dveřím jsme sice došli, ale stáli tam dvoje a obě měli schránku na klíče připevněnou na futrech dveří (sousední provozovatelé Airbnb totiž tento systém okoukali od Barbary a tak krabičku několik týdnů nazpět na dveře také nainstalovali).
Jelikož oboje dveře vypadaly totožně, střihli jsme si, na kterých z nich kód vyzkoušíme jako první. Naštěstí vše dobře dopadlo, naše dveře jsme tipli správně, a tak jsme o pár okamžiků později stáli v bytě a čelili podobné volbě mezi jednotlivými pokoji, jelikož obývák byl pro všechny hosty společný a z něj vedli dveře ke dvěma soukromým kuchyňkám s koupelnou a následně pokojům.
Ve chvíli, kdy píšu tento příspěvek, sedíme s Patrikem v kavárně a vášnivě diskutujeme nad rozdílem hostitelství a „hoteliérství“. Dokáže skutečně člověk, který po Budapešti vlastní 6 bytů a s hosty se vůbec nepotkává nabídnout stejně atraktivní službu ve srovnání s hostitelem, který se s hosty setkává, dává jim doporučení a chce, aby si host pobyt užil? A je toto skutečně to, proč bylo Airbnb založeno, nejedná se náhodou už pouze o jiný druh hotelu?
Motem Airbnb je cítit se během svého pobytu jako doma, ale je to vůbec za těchto podmínek možné? A jaký je rozdíl vůči sterilnímu hotelu, když Vaše místnosti jsou vybaveny obdobným nábytkem, v kuchyni naleznete čtyři talíře, jeden hrnec a jednu pánvičku a hostitel Vám nepřipraví ani základní potřeby pro vaření, natož snídani. V ceně máte pračku, kde si můžete vyprat, ale raději ji nikdo nepoužívá, protože neobsahuje návod, ani prášek na praní atd.
Celá tato zkušenost nám pomohla uvědomit si jednu věc, a to, že ne všechno lze automatizovat. Můžete si napsat vzorové zprávy, které odesíláte hostům, je možné pro ně připravit brožury, aby v případě, že něco opomenete, si mohli potřebné informace dohledat. Nelze ale nahradit prvek hostitele, alespoň z našeho pohledu ne!
A co vy? Jakou máte zkušenost? Setkali jste se již podobnou situací a jaký je Váš názor?
