Někteří hosté jsou stejně výborní kutilové jako já, také po jejich práci zůstává řada vyjmutých dílků, které už nelze dát nazpět.
Ovšem na rozdíl ode mě, která tento „um“ praktikuju výhradně doma, najdou se bohužel i takoví hosté, kteří svou dovednost rádi otestují v bytě hostitele...
Na začátku září jsme v našem „pidi bytě“ na Žižkově hostili studentku ze Slovinska. „Konečně si budu moci oprášit chorvatštinu.“ překypovala jsem radostí. Jásot mě přešel ve chvíli, kdy jsem s úsměvem rozrazila venkovní dveře. Před nimi stála malá postava s kamennou tváří. „Hmm, tak asi nic...“ variantu, že bych dveře zase rychle zabouchla a šla se nahoru ještě dospat, než půjdu do práce, jsem po chvíli zavrhla. Holt, po ránu nebývám vždycky přívětivá a slečna ze Slovinska evidentně také ne.
Našeho nového hosta jsem tedy ubytovala a ukázala vše potřebné. Lana mi po chvíli oznámila, že je unavená a jde spát. Já jsem byla také unavená, ale vidina, že kvůli půlhodině spánku znovu absolvuji přípravné kolečko, mě natolik odradila, že jsem raději vyrazila do práce.
Zařeknutí, že alespoň přijdu brzy domů, vzalo během odpoledne za své, a tak, když jsme s Patrikem otvírali dveře domu, ukazoval mobil 21.30. „Nevadí, nevadí, dám rychlou sprchu a půjdu spát...“ slibovala jsem si. A ta sprcha byla skutečně rychlá. Přibližně po 30 vteřinách drkotání zuby, když jsem si uvědomila, že teplá voda asi skutečně téct nezačne, mi Patrik oznámil onu výbornou novinu: „V karmě nesvítí plamínek.“ Proceduru jsem tak zkrátila na nutné minimum a zabalená do deky začala přemýšlet, jak celou situaci vyřešit.
Po chvíli přišla Lana. Ačkoliv bylo patrné, že s karmou někdo manipuloval, náš host se zařekl, že o ničem neví a zatvrzele kroutil hlavou. A protože nikdo nevěděl, jak k poruše došlo, neměli jsme ani ponětí, jak ji opravit. Celou situaci ještě komplikoval fakt, že jsme na druhý den v půl páté ráno měli zamluvené jízdenky do Ostravy. Co teď?
Všichni plynaři a mechanici měli už dávno padla a na pohotovostní lince nám dali spásnou radu, ať počkáme do zítra. S myšlenkou, že ráno moudřejší večera, a že se to třeba nějak vyřeší, jsme ulehli do postele. Ovšem žádný zázrak se nekonal a tak jsme v ranních hodinách někde mezi Brnem a Ostravou opět kontaktovali pohotovostní linku. Tentokrát jsme byli už úspěšní a paní nám přislíbila pomoc. Mechanik měl přijet už ve čtvrtek! (Ten den bylo úterý!)
Problém byl, že Lana měla zůstat v našem bytě do následujícího dne, bez teplé vody. Rozhodli jsme se tedy, že jí najdeme náhradní ubytování a pakliže by se nechtěla stěhovat, vrátíme jí 50 % ceny. Lana se nakonec ukázala jako skvělý člověk (nebo ji tížilo svědomí, těžko říct) a naši nabídku rezolutně odmítla s tím, že den bez teplé vody určitě vydrží, že to není problém a peníze jí vracet nemáme, že místo pokoje má k dispozici celý byt. Skvělé! A teď to ještě nějak vysvětlit té slečně, která přijede ve středu… :-/
